Souvky

Informace nejen o souvcích a dobách ledových

Co je na stránce nového?

10.12.2005 Upravena a doplněna fotogalerie
29.1.2005 Nová grafika webové stránky
30.1.2005 Přidán článek o tvarech souvků
8.3.2005 Upravena a doplněna fotogalerie

Úvod do problematiky, vysvětlení základních pojmů

Ledovcové souvky jsou kameny (úlomky hornin neboli klasty), které byly sunuty na určitou vzdálenost od svého původního výskytu pevninským nebo horským ledovcem. Za souvky považujeme částice větší než 1 cm, pokud jsou větší než 25 cm, říkáme jim bludné balvany. Délka ledovcového transportu souvků je velmi různá, od několika metrů až po cca 2000 km. Naprostá vetšina dnes nacházených souvků pochází ze čtvrtohor, z ledových dob pleistocénu popř. i ze současné doby (z ledovců v Antarktidě, Grónsku atd.).
K nám přisunuly souvky severoevropské pevninské ledovce s centrem ve Skandinávii. Proto se u nás nacházejí souvky původem ze Skandinávie, Finska, Baltského moře, severního Německa a Polska.
Význam souvků pro praxi je dnes dosti omezený (jinak tomu bylo v pravěku, starověku a ještě i ve středověku), mají zato značný význam vědecký a kulturní. Vždyť v souvcích bylo nalezeno množství hornin a zkamenělin jinak buď vůbec nebo v té kvalitě neznámých a byly z nich popsány již tisíce nových druhů vymřelých živočichů.
V České republice můžeme nacházet a sbírat souvky jen asi na 5% státního území, a to v severních Čechách (v oblasti dvou velkých výběžků), ve velké části Slezska a také na Moravě jižně od Ostravy až téměř k odersko-dunajskému rozvodí.

Naleziště souvků v Moravskoslezské oblasti

Ledovcové souvky se nacházejí ve dvou typech sedimentů:
-v souvkové hlíně (tillu)
-ve vodně ledovcových sedimentech
V souvkové hlíně jsou souvky většinou jen řídce rozptýlené a často se musejí pracně vybírat. Mnohem snáze se sbírají ve štěrkových vrstvách ledovcových sedimentů. Ty jsou sice tvořeny převážně pískem, vrstvy štěrku mohou v nich však být i několik metrů mocné.

Možnosti sběru jsou u nás v zásadě dvojí:
1.na polích a agrárních haldách
2.Na odkryvech
Ad 1.: Na polích je možno sbírat pochopitelně jen tam, kde ledovcové a vodně ledovcové sedimenty vycházejí na povrch. Najnadějnější je sběr na jaře a na podzim na zoraných polích, nejlépe po vydatných deštích. Na polích je společenstvo souvků v důsledku zvětrávacích a půdotvorných procesů odlišné od společenstev v hloubce. Vápence zde prakticky nenacházíme, také vyvřelých hornin je méně, zato se tu hromadí odolné souvky křemenných pískovců a pazourků. Na povrchu polí je taky nejlepší naleziště hranců a větrem opracovaných souvků. Mnoho pozoruhodných a unikátních souvků (např.pískovců s ichnofosíliemi) bylo nalezeno na agrárních haldách, na něž zemědělci hromadí kameny vysbírané s polí.
Ad 2.: Odkryvy jsou jednak příležitostné (stavební, meliorační) - ty jsou zpravidla jen dočasné, jednak těžební, které jsou relativně trvalé. Nejlepší možnosti sběru jsou ve velkých štěrkopískovnách založených na vodně ledovcových sedimentech. Tam zpravidla můžeme pohodlně vybírat z milionů souvků.

Klasické lokality

Za klasické považujeme lokality, na nichž se soustavně sbíralo desítky let a které jsou většinou popsané v odborné litearuře. Některé z nich jsou dosud "živé", jiné jsou již zašlé a vlastně historické. Nejvýznamnější z nich (od západu k východu):
Javorník a okolí: dobré možnosti sběru z polí
Vidnava a okolí: v minulosti více odkryvů, dnes v podstatě zašlé. Na polích nejlepší naleziště hranců v ČR.
Písečná-Supíkovice: velká štěrkopískovna v Písečné je již zašlá, dosud se těží v Supíkovicích a Kolnovicích. Převažují lokální souvky, ale významně jsou zastoupeny i severské.
Bohušov na Osoblažsku: dnes již klasická lokalita s výskytem nordických vápenců s fosíliemi a zkamenělin z lokálních pískovců.
Závada: dosud nadějná těžená lokalita.
Píšť: možnosti sběru dnes omezené, lokalita známá hlavně z 50.-60.let 20.století.
Libhošť (u Příbora): naleziště lokálních souvků se zkamenělinami, severské souvky v nepatrném množství.